Kdo je odborník?

Budou absolventky genderových studií prezentované jako odbornice na genderovou problematiku, když se budou názorově rozcházet se současnou genderovou ideologií?

Slovo odborník je svým významem dobře známé a každý člověk ho občas používá. Poslední roky je ale často nadužívané v tom smyslu, že máme odborníky na kde co a je jím kde kdo, jak se to komu hodí. Na druhé straně ale není odborníkem někdo, kdo danou odbornost skutečně má a danou problematiku ovládá. Jak to chápat?

Wikislovník říká, že odborník je expert, znalec, autorita, mistr nebo specialista. Tedy někdo, kdo něco umí, ovládá, je schopen danou odbornost používat ve svůj nebo cizí prospěch.

Odborníkem na danou problematiku či např. vědecký obor se zpravidla stává člověk získáním teoretických vědomostí a praxí. K tomu nám slouží odborné školy, ať už střední nebo vysoké, a množství různých kurzů, školení, popř. literatury, učebnic a dalších výukových materiálů.

V některých oborech je ale potřeba k odbornosti jen minimum praxe a naopak v jiných je možné získat odbornost pouze praxí, popř. vrozeným talentem. Anebo kombinací obojího. Známe mnoho herců a hereček, kteří žádnou teoretickou průpravu neměli a byli vynikajícími a obdivovanými herci. Stačil talent, tedy vrozené předpoklady, a praxe. V těchto případech samozřejmě nelze opominout také píli a vůli. Ale to je, řekněme, součástí té praxe.

Podobně je to i v dalších oborech. Typickým příkladem je také odbornost učitele. Nemyslím tím odbornost ve vztahu k vyučovanému předmětu, ale schopnost učit, naučit, ale také žáky a studenty motivovat a spravedlivě hodnotit. Současné školství vyžaduje pedagogické vzdělání, aby bylo možné považovat člověka za pedagoga, a tedy odborníka. Ale udělá vysoká škola z člověka skutečného pedagoga? Všichni víme, že ne. Resp. jsou tací, kteří k odbornosti učitele teoretické vzdělání potřebují, ale jsou i tací, kterým stačí vrozený talent, pedagogický cit a praxe. A strčí všechny ty absolventy pedagogických fakult a pedagogického minima do kapsy.

Když v r. 2014 oznámil tehdejší ministr školství, že až 7 tis. učitelů nemá kvalifikaci, mohlo to na veřejnost působit tak, že učitelé odborných předmětů nemají vystudovaný příslušný obor a učí předměty, které vlastně dobře neumí. Tedy, že učitel fyziky neumí fyziku a nemá potřebné vzdělání pro výuku fyziky, učitel matematiky neumí matematiku a nemá potřebné vzdělání pro výuku matematiky atd. To by samozřejmě problém mohl být. Ale např. matematiku může dobře učit i absolvent technické vysoké školy bez pedagogického vzdělání a nepotřebuje k tomu ani Matfyz, ani pedagogickou fakultu. Prostě umí matematiku na potřebné úrovni a má pedagogické nadání a cit. Umí látku dobře vysvětlit a motivovat žáky k aktivitě v hodinách. Tehdejší ministr ale měl na mysli výhradně pedagogiku. Takže i učitel s vystudovaným oborem, který ve škole učí, a s vynikajícími pedagogickými schopnostmi byl podle ministra bez potřebného vzdělání.

Jsou ale i obory, kde na způsobu získané odbornosti záleží, např. lékaři, farmaceuti, architekti či piloti a mnohé další. Asi se nenajde nikdo, kdo by věřil lékaři, který nevystudoval medicínu a neměl odpovídající atestaci. Jen těžko můžeme věřit tomu, že je možné získat potřebné vědomosti nějakým alternativním způsobem, nežli absolvováním lékařské fakulty nebo že nám k provozování lékařské praxe může stačit talent, lékařský cit, vrozené schopnosti, praxe, zkušenosti atd. Tady je opravdu potřeba nabýt mnoha vědomostí, které je možné mimo klasické vzdělání jen těžko získat.

A pak jsou profese, kde je to tzv. „na hraně“ a názory se různí. Někdo trvá na klasickém vzdělání a takového odborníka bez příslušné střední nebo vysoké školy neuznává, jiný má za to, že odbornost lze získat i jiným způsobem. Ať už jsou to různé vzdělávací akce, kurzy, semináře nebo samostudium.

Zvláštní kategorií současných „odborníků“ jsou tací, jejichž „odbornost“ není vázaná na nějaký vědní obor, na nějakou dovednost, či znalost, ale je pouhým názorem, ideologií a viděním světa. Typickým příkladem jsou tzv. odbornice na gender a feminismus. Tyto „odbornice“ neumí a neví nic víc, nežli běžný občan v oblasti problematiky postavení a života žen v současné společnosti, ale mají ty správné názory, které jen umí určitou formou prezentovat. Když se podíváme na profil absolventek genderových studií, je jasné, že umí prezentovat svoje osobní postoje, že umí prosazovat a vnucovat druhým své vidění světa a umí napsat dlouhé a bezobsažné texty. Ale v čem jsou odbornice? Budou prezentované jako odbornice, když budou mít jiné názory a rozcházet se jimi se současnou genderovou ideologií?