Účetní dramata, aneb jak to udělat složitě, když to jde jednoduše.

Někteří lidé komplikují situace, které jinak komplikované nejsou. Speciální skupinou těchto lidí jsou některé účetní a lidé, kteří nějakým způsobem zajišťují vstupy do účetnictví.

Budu konkrétní: před několika lety jsem se spletla a poslala honorář pro Marii za práci pro naši organizaci na účet jiné organizace, místo na osobní účet Marie. Účetní organizace mi volala a ptala se mě, co že to přišlo na účet od nás za peníze. Omluvila jsem se a řekla, že se jedná o peníze pro Marii a že jsem si spletla účty, a tedy aby byla tak laskavá, a peníze jí buď přeposlala nebo vyplatila v hotovosti. Vzhledem k tomu, že šlo tehdy o občanské sdružení a Marie byla aktivní členkou toho občanského sdružení, neviděla jsem v tom žádný problém.

Drama nastalo v okamžiku, kdy účetní organizace začala jančit, že nemůže Marii peníze vyplatit, protože to nemá jak vykázat. Marná byla moje snaha vysvětlit jí, že pokud peníze organizaci nepatří a patří Marii, není žádný problém je Marii vyplatit. Stále dokola opakovala, že to nemá jak vykázat a že to vyplatit nemůže. Nakonec to vyřešila „šalamounsky“. Peníze poslala zpět na účet naší organizace, tedy tam, odkud přišly a já je následně poslala Marii na její osobní účet. Jak tehdy paní účetní celou transakci účetně vyřešila nevím, ale jedno vím jistě: proč to všechno nezdramatizovat, proč to nedělat složitě, když se to dá udělat jednoduše. Účetní, která neovládá zúčtovací vztahy, by se zcela jistě měla pohlédnout po jiném zaměstnání.

Podobně nastává situace, když nakupující vyžaduje na paragon ze supermarketu razítko. Proč nekomplikovat situaci, proč neběhat od kasy ke kase a neshánět toho, kdo razítko pro tyto zbloudilce má a bouchne ho na paragon.

Razítko, věčný problém.

Kupovala jsem v supermarketu lepidlo na papír. Velmi potřebné pro vedení účetnictví, tedy přesněji pro nalepení prvotních dokladů na papír, popř. na vytištěný druhotný doklad. Vzhledem k tomu, že jsem tuto položku nákupu oddělila od ostatního běžného rodinného nákupu, došlo paní pokladní, že paragon potřebuju do účetnictví a velkoryse mi nabídla razítko: „potřebujete na paragon razítko?“, zeptala se ve snaze být vstřícná a chápavá. Když jsem odvětila, že nikoliv, srdečně se usmála a podotkla: „Aha, já myslela, že to máte do účetnictví“. Ano, lepidla jsem kupovala pro firmu a paragon rozhodně do účetnictví vstupoval, ale razítko? K čemu je na paragonu, který obsahuje všechny náležitosti daňového dokladu i účetního dokladu? K ničemu. Ale přesto ho všichni chtějí. A tak ho v některých prodejnách prostě bouchají automaticky.

Paradoxem ovšem je, že mnohdy se tím paragon znehodnotí a pokud se razítkem přetisknou původní vytištěná dat z pokladny, paragon nesplňuje podmínky zákona o účetnictví. I v případě, kdy prodávající je osvícený a razítko bouchne z druhé strany paragonu, moc si nepomůžeme. Razítková barva je velmi agresívní a velmi často prosvítá na lícovou stranu paragonu, a tedy znečitelní ta potřebná data.

Náležitosti daňových dokladů jsou přesně vymezeny zákonem o dani z přidané hodnoty. I kdybyste ho četli tam i pozpátku 100x, nic o razítku tam nenajdete. Přesto vám bude půl národa tvrdit, že na dokladu musí být razítko a jsou ochotni se s vámi do krve pohádat. Ti sdílnější vám řeknou, že to po nich chce jejich účetní. Opravdu netuším, zda je naše republika plná nekvalifikovaných účetních nebo zda si jen lidé vytvářejí alibi, aby zdůvodnili svá tvrzení a touhu po orazítkovaném paragonu, ale vím jistě, že získat neorazítkovaný paragon např. na benzínové pumpě, je téměř nemožné. Pokud se o to někdo usiluje, tak jako já, ví, že je nutné v dostatečném předstihu křičet, že tam razítko nechcete. Ale ani to nutně vždy k úspěchu nevede. Rozmáchlá ruka pokladní se prostě někdy vůbec zastavit nedá. Proto se také nabízí hypotéza, že se prodejci, kteří razítkují paragony naprosto automaticky, na požadavky svých klientů pouze vymlouvají. Většinou tvrdí, že ho všichni chtějí. Ale když já ho nechci, tak se jim to občas nelíbí.

Paradoxem je, že jakkoliv na pumpách tvrdí, že ho vyžadují klienti a že jim ho tedy dát musí, na některých pumpách už se paragony automaticky nerazítkují a žádné problémy se svými klienty nemají. Každý popadne paragon, který dostane, a nic nerozporuje.

Jaké další komplikace si účetní dokáží vymyslet?

Příklad z praxe: Měla jsem se zúčastnit akce, kterou pořádala jedna nezisková organizace. Moje účast zřejmě byla důležitá, a tak mi představitelka organizace nabídla proplacení cestovného. Byla jsem ráda, ovšem do té doby než prohlásila: „Ale musíme uzavřít DPP, abych vám mohla proplatit cesťák“.  Byla jsem zděšená. Proč DPP?  „Náš účetní tvrdí, že cesťáky můžeme proplácet pouze zaměstnancům nebo lidem, kteří pracují na DPP“.  A tak se zrodil další mýtus, který jsem si zařadila do sbírky.

Mám celou rozsáhlou sbírku mýtů na téma účetnictví a daně a další přibývají. Ale jak a proč vlastně takové mýty vznikají? Jedním z důvodů je prostá neznalost problematiky.